Úkol č. 1: Jsme spolu (?)

Snahou majitelů o socializaci štěněte často bývá chybný předpoklad, že socializace je pouze navykání na vnější rušivé podněty, zejména kontakt s cizími psy. Ale je třeba si uvědomit, že kontakt s mnoha cizími psy mimo bezpečnou zónu domova je pro štěňata nejen stresující, ale hlavně nepřirozený.

Prvním naším úkolem tedy není naučit psa to známé SEDNI / LEHNI, ale vymezit si "interní vztahy".  Je to  vědomí, že pro něho jste nejvíc důležití Vy (majitel, rodina), pak dlouho nic a teprve potom ostatní lidé a pejsci. Nejprve je tedy nutné začít budovat důvěru a srozumitelnou komunikaci. 

Vytváříme si kruh bezpečí

Vytvořením kruhu bezpečí položíme základ celému procesu socializace.

Bude mít vliv na:

• prevenci smyslového přetížení při vycházkách
• reakce psa na různé venkovní nástrahy - třeba ostatní pejsky, auta, nepříjemné zvuky a td.
• schopnost učit se - např. zvládnutí chůze na vodítku bez tahání, nebo úspěšný nácvik přivolání

Většina štěňat má z počátku tendenci se držet v naší blízkosti, ale nelze se spoléhat, že tomu tak bude napořád. Je tedy třeba vytvořit si podmínky, aby velikost našeho kruhu byla nějak definovaná, a bylo možné v něm štěně udržet. K tomu slouží výcviková šňůra, jejíž délka může být od 3 do 5 metrů, na kterou si štěně navyká i v domácím prostředí, aby jej při vystoupení z bezpečné komfortní zóny nestresovala.

Je třeba  šňůru "couračku" doma několikrát denně pejskovi na chviličku připnout, aniž by to automaticky znamenalo, že se jde ven. 

Během té doby můžeme hrát nějakou hru s pamlsky, nebo podat pejskovi krmení - prostě mu s přítomností šňůry spojit něco příjemného.

Dalším krokem je přivykání na couračku a souvislost s krmením či hrou kolem domu.  Pokud nemáme zahradu, najdeme si malý klidný "plácek" těsně u domu, a pokračujeme v upevňování "kruhu bezpečí" tam.

Opět pomocí pamlsků vytváříme návyk, že přítomnost šňůry (později vodítka) znamená:

"buďme spolu"nebo ještě lépe"být spolu je SUPEEER!!!"

Konec šňůry podle situace držíme v ruce, nebo - pokud je situace bezpečná - necháme volně tahat po zemi.

Šňůru nesmíme NIKDY zašlapávat v pohybu - pokud nejde o život!

Tím bychom posílili přítomnost šňůry / vodítka jako negativního podnětu a zrazovali důvěru psa. 

Co nám trénink může pokazit :-(

• nevhodné pomůcky - obojek a vodítko nesmí psa příliš rozptylovat. Pokud se to děje, zvolili jsme nevhodné pomůcky (např. velká karabina, která psu může překážet), nebo nebyl dostatečně dokončen návyk na přítomnost pomůcek v domácím prostředí.
• příliš rušné prostředí, kdy množství nových vjemů navozuje psu stres, a ten pak "přebije" naše pozitivní působení - psa např. vlivem stresu přestanou pamlsky motivovat.
• příliš dlouhé vycházky, na kterých je mnoho informací cestou a pes se je snaží nepřetržitě analyzovat. Také v klidném prostředí lesa jsou zvuky a pachy, tedy  "rozptylovače", které psa odvádí od spolupráce. Pokud je pes vystaven takové činnosti delší dobu, přestane reagovat a snaha majitele o navázání kontaktu krmivem se stane negativním podnětem.
• příliš mnoho verbálních podnětů, tedy neustálé mluvení a zbytečné používání příkazového tónu hlasu dostává psa do stresu, což neprospívá upevnění příjemných asociací s pobytem v naší blízkosti. Je dobré se naučit neverbální komunikaci, které rozumí každé štěně téměř okamžitě. Teprve jejím prostřednictvím později naučíme související hesla (povely), které si bude pejsek schopný spojit s již naučeným chováním.

Zdá se Vám teorie příliš složitá a těžko použitelná v praxi? 

Mám zkušenost, že jednou viděti je lepší, než 100x slyšeti, tedy čísti :-) 

Opravdu to zase tak složité není, a ráda Vám během osobní konzultace ukážu a vysvětlím, jaký postup je právě pro toho Vašeho psa a Vaše potřeby soužití nejvhodnější.

Tak neváhejte a napište mi třeba e-mail :-) 

Přeji hezký den. Elena